Medřičské listy

Články z rubriky ‘Kultura’

Tradiční bítešské hody potrápil déšť, chodník slávy zloděj – ukradl hvězdu

Napsal boss On Září - 15 - 2017 Přidej komentář

Tradiční bítešské hody se těší každoročně velké oblibě právě pro svoji pestrost a kvalitní provedení. Nic na přitažlivosti neubral ani letošní déšt v neděli. (Foto 1: ML)

Do populárního chodníku slávy před restaurací Jiřího Rauše letos svoji hvězdu „zasadil“ tenista Radek Štěpánek. Bohužel ale zároveň o svoji hvězdu v chodníku přišla rychlobruslařka Martina Sáblíková. Tu její neznámý zloděj během víkendu ukradl. „Bohužel je to pravda,“ potvrdil J. Rauš. (Foto 2:  Otto Hasoň)


Bítešský chodník slávy – křest nové hvězdy

Napsal boss On Září - 7 - 2017 Přidej komentář

13.00 hodin KŘEST HVĚZDY – tenista RADEK ŠTĚPÁNEK, jako hosté vystoupí HELENA ZEŤOVÁ a MICHAL DAVID na pódiu pod májí

Program hodů zde:

Tradicni_bitesske_hody

Kdo bude borcem hodů?

Napsal boss On Září - 7 - 2017 Přidej komentář

Velkou oblibu si našla zejména mezi rodinami s dětmi hodová soutěž Bíteš hledá borce. Tradiční klání, které letos bude inspirováno hodovými sklípky, začne v sobotu 9. 9. ve 14.30 na bítešské farní zahradě. Soutěže pro děti připravuje jako již tradičně bítešská mládež, nejlepší borce pak odmění rychtář Jiří Dohnal se ženou Šárkou.Hudební doprovod zajistí kapela Bohumilové (sourozenci Macholánovi) a vystoupí i Luděk Strašák s Katkou Vrzalovou. Pro nejmenší děti bude připraven skákací hrad, pro dospělé kvalitní občerstvení.

-lak-

Velkomeziříčská drakiáda se koná 24. září

Napsal boss On Srpen - 30 - 2017 Přidej komentář
Už 23. ročník tradiční velkomeziříčské drakiády na Fajtově kopci ve Velkém Meziříčí se rychle blíží. Letošní ročník proběhne již 24. září.
I letos se opět můžete těšit na soutěž o nejkrásnějšího, ručně vyráběného draka a další doprovodné soutěže nejen od Dózy – střediska volného času Velké Meziříčí ale i od Hitrádia Vysočina, které dorazí na Fajtův kopec také. Celým programem již tradičně provede velkomeziříčský rodák a moderátor ranní show na Hitrádiu Vysočina, Jirka Doležal.
K poslechu bude během odpoledne hrát velkomeziříčská country kapela Stetson, kterou můžete slýchat už od roku 1982 a spolu s ní vystoupí i mladá taneční skupina Kosatky.
Jídlo a pití bude zajištěno – stačí si vzít s sebou pouze draka a dobrou náladu, to je to nejdůležitější!
Matěj Měrtl, Dóza – středisko volného času

Posluchače potěšila Heřmanická dechovka i Veseláci

Napsal boss On Srpen - 22 - 2017 Přidej komentář

Dny otevřených ateliérů budou v říjnu již posedmé

Napsal boss On Srpen - 22 - 2017 Přidej komentář
Sedmý ročník podzimní slavnosti výtvarného umění a uměleckých řemesel v regionu Vysočiny se tentokrát uskuteční v sobotu 7. a v neděli 8. října. O tomto víkendu výtvarníci a umělečtí řemeslníci v regionu zpřístupní svá tvůrčí zázemí.
Návštěvníci se tak s nimi mohou osobně seznámit v jejich domácím prostředí. „Cílem projektu je propagace umění, řemesel a zprostředkování kontaktu tvůrce a návštěvníka,“ upozorňují organizátoři z Muzea Vysočiny Havlíčkův Brod, které tradičně celou akci v Kraji Vysočina organizačně zabezpečuje. V tomto roce se do akce zapojí na dvě stovky tvůrců na sto padesáti místech. A to jak ve městech, tak i v menších obcích. V rámci akce budou samozřejmě opět přístupné dvě desítky veřejných i soukromých galerií a některé umělecké a výtvarné školy všech stupňů. Při minulém ročníku počasí umělcům i jejich návštěvníkům přálo, takže se bilance návštěvnosti, dle podpisových archů, vyšplhala k rekordnímu číslu 12 000 návštěvníků. Dny otevřených ateliérů dávají prostor pro prezentaci tvůrců a ohlasy návštěvníků signalizují, že má smysl je pořádat i nadále. Organizátoři ve druhé polovině září budou především do informačních center a knihoven v regionu distribuovat informační brožurky s podrobnými informacemi a kontakty na otevřené ateliéry a dílny. V Novinách Kraje Vysočina, které budou na začátku října distribuovány do schránek všech domácností v regionu, bude také uveřejněn celostránkový inzerát s aktuálními kontakty na zúčastněné tvůrce. Informace o akci jsou průběžně aktualizovány na webových stránkách www.vysocina-kultura.cz, www.muzeumhb.cz a facebooku akce.
-jedl-

Zajímá mne především člověk, ne podívaná, říká Beata Parkanová z Velkého Meziříčí, která natáčí v našem městě film Chvilky

Napsal boss On Srpen - 22 - 2017 Přidej komentář

Beata Parkanová, která vyrůstala ve Velkém Meziříčí, vystudovala scénáristiku na FAMU v Praze. K filmu Chvilky, jenž je jejím debutem, napsala scénář a také ho režíruje.

Jeho velkou část, asi dvě třetiny, natáčí právě ve Velkém Meziříčí a okolí. V našem městě budeme moci filmaře vidět v nejbližší době, a sice od od 23. do 27. srpna.
Producentem snímku je Viktor Tauš, natáčení začalo letos v březnu a končit by se podle plánu mělo na konci roku 2017. Do distribuce film půjde na podzim příštího roku, upřesnil V. Tauš. Podle jeho slov je rozpočet filmu 15 milionů korun a podpořil ho 4 miliony Státní fond kinematografie, dvěma sty tisíci Kraj Vysočina. O další podporu bude producent jednat se zastupiteli v Jihlavě a také se Slovenským audiovizuálním fondem. Před podpisem je rovněž smlouva o koprodukci s Českou televizí. Zastupitelé Města Velké Meziříčí podporu filmu odmítlo, i přesto, že by tím svoje město zviditelnilo nejen v republice.
Více o svém debutu Beata Parkanová vypráví v následujícím rozhovoru.
• O čem Váš film bude?
Chvilky jsou celovečerní hraný film. Jmenují se tak proto, že zaznamenávají sedm setkání hlavní hrdinky Anežky s důležitými postavami jejího života – s matkou, otcem, babičkou a dědou, s psycholožkou a s muži. A vždy jde o náhled do té které „chvilkové“ situace. Proto Chvilky. Anežka, kterou hraje Jenovéfa Boková, je postava mladé třiadvacetileté ženy, která je moc hodná a snaží se svému okolí pomáhat, dělat pro ně jenom to nejlepší, co je potřeba, a zapomíná úplně na sebe samotnou. V rámci vztahů se svými milovanými, aniž to pozoruje, se nechává využívat a někdy až zneužívat. A já ji v tom scénáři vedu tak, aby došlo k poznání, že musí začít sama u sebe, sama si musí nastavit hranice, které jí vyhovují a až potom může vcházet do vztahů, kde chce být nápomocnou silou, protože jinak by ji to vlastně zničilo. Divák tedy bude pozorovat vývoj postavy, která musí poznat, že pokud nebude mít ráda sama sebe, nebude mít ráda ani svoje okolí.
• Jak Vás napadlo právě toto téma? Inspirovala jste se tím, co jste prožila i Vy sama?
Ano. Téma, které postava zachycuje, bylo v určité etapě mého života i moje téma. Ale když v tom jste, tak těžko může situaci zaznamenat, protože nemáte ten správný odstup. Takže když se mi podařilo zmíněnou životní etapu vidět s odstupem, snažila jsem se ji zachytit tímto scénářem. Anežka se mnou sdílí pocity, emoce, touhy, trápení. To je do velké míry autobiografické. To, co se má naučit, to bych řekla, že je moje. Ale třeba to, v jakých vnějších situacích vše odžívá, je už filmařský posun, aby se to odehrálo tak, jak jako autorka potřebuju.
• Jak dlouho jste na scénáři pracovala?
Na samotném scénáři čtyři roky. Poté následovaly další dva roky práce, například producent Viktor Tauš, kterého jsem ke spolupráci oslovila, měl ke scénáři nějaké připomínky, tak jsem na scénáři něco předělávala.
• Vybrala jste si sama lidi ke spolupráci včetně herců?
Režisér byl jasný hned od začátku – věděla jsem, že Chvilky chci režírovat sama. Producenta jsem si pak musela najít. Některé jsem znala a věděla, jaká témata dotyčný vyhledává. Tomu, kdo chce dělat jenom bohapustý komedie, bych takovýto scénář pochopitelně nenabídla. Takže to bylo zhruba první síto při hledání.
Viktora Tauše mi doporučil můj pedagog, dramaturg a scénárista Lubor Dohnal, který o Viktorovi řekl, že je to člověk s energií, jež by mému filmu seděla. A zároveň dlouholetý dramaturg Jan Gogola st. (Domácí péče, Je třeba zabít sekala atd.), se kterým se také znám, scénář četl a líbil se mu, mi Viktora Tauše doporučil též. Už jenom vzhledem k tomu, že i film Domácí péče byl debut, a V. Tauš ho produkoval, jsem cítila, že je by to mohla být dobrá volba. U debutu je totiž potřeba hodně odvahy, protože se nikdy neví, jak dopadne. Tak jsem panu Taušovi scénář poslala, jemu se líbil, a proto jsme se na spolupráci domluvili.
• A herci? Koho jste si vybrala?
Anežku hraje Jenovéfa Boková, matku Alena Mihulová, otce Martin Finger, babičku Jaroslava Pokorná, psycholožku Lenka Vlasáková, kamioňáka producent filmu Viktor Tauš, muzikanta Marek Geišberg.
V srpnu budeme ve Velkém Meziříčí točit s Jenovéfou Bokovou, Jaroslavou Pokornou, Taťánou Medveckou, která hraje zdravotní sestru, s Martinem Fingerem a Ladislavem Trojanem v roli dědy.
• Kolik členů čítá Váš štáb?
My jsme celkem malý štáb, protože je to umělecký debut, čili kolem třiceti lidí. To znamená režisérka, asistent režie, kameraman, výkonná produkce, osvětlovači, technici u kamer, rekvizitáři, kostymérky, paní na make-up apod. Pak k tomu ještě herci, například pro hlavní role jich je sedm. Pak je tam spousta rolí vedlejších a komparzních. Zapojili jsme i místní lidi, například v kamenolomu jsme potřebovali řidiče ještěrky, tak tam hraje pán přímo z té firmy.
Casting proběhl zhruba rok před natáčením, aby si herci mohli vyblokovat dobu pro natáčení. Dávat dohromady termíny s herci, je asi to nejtěžší, protože mají závazky v divadlech, seriálech a jiných filmech.
• Bylo těžké obsazování rolí?
Řekla bych, že to bylo docela snadné. Já jsem si myslela u každé role na jednoho herce a ono to tak vlastně všechno vyšlo. Oslovila jsem herce, které jsem tam chtěla mít, a všem se scénář líbil, takže bylo potom už lehké domlouvání. Nestalo se mi, že by někdo odmítl roli kvůli scénáři. Takže vpodstatě v tomhle případě byl casting relativně snadný. Ne vždy to ale takto funguje.
• Pokud Vás něco napadne v průběhu natáčení, že by se třeba do filmu hodilo, dá se to tam ještě „přidat“?
Moje výhoda je, že jsem režisérka a scénáristka v jednom, takže to rozhodnutí je víceméně na mě. Je to tak, že než se začne natáčet, probíhají herecké zkoušky. Ne každý režisér je využívá, ale já ano, trvám na nich. Každou scénu, kterou jdeme točit, mám tedy odzkoušenou. Při hereckých zkouškách dochází k největším úpravám, tam se pozná, jestli je scénář dobře napsaný, zda jdou hercům slova takzvaně „z pusy“, jak vypadají, když jsou oblečeni do kostýmů a přímo v té lokaci, zda je to dobré. Pak to najednou vidíte jinak, než na papíře. Takže tady dochází ke změnám průběžně.
Pokud bych tam chtěla ovšem přidat nějakou postavu, tak to by asi produkce nebyla moc ráda… (smích). Ale pokud by to nebylo něco zásadního, tak se domnívám, že by to bylo možné.
• Jak moc je pro Vás těžké natáčet svůj debut?
Pro mne je tahle práce velká radost, vysnila jsem si ji. Nejsem nejmladší debutantka, je mi 32. Někdo se dostane k debutu třeba v pětadvaceti. Proto beru některé ne příliš pozitivní věci tak, jak jsou, a snažím se nenechat si svoji realizaci snu zkazit. Musím také říct, že mám skvělý štáb, který mi pomáhá a není tomu naopak. Že by mi třeba někdo dával pocítit, že je zkušenější a dával by mi to najevo, nebo by se snažil mě v tom vykoupat. Krom toho vím, že já musím vydržet nejvíc, protože oni jsou tam v uvozovkách kvůli mně, já jsem si to napsala, vymyslela a chtěla natočit. Je to i o té zodpovědnosti, o tom, že mi producent věří, že to dopadne tak, jak jsem si to vysnila.
• Děláte kompromisy ve své práci? Když se Vám zdá, že scéna není stoprocentně podle Vašich představ, necháte ji přetočit?
V tom, co není příliš podstatné – jako třeba kdybych chtěla v oknech záclonky s modrými puntíky a ony by se nedaly sehnat, byly by jen s červenými puntíky, tak to kompromis udělám. Ale kompromis ve smyslu dát laťku dolů, tak to ne. Tohle je totiž lidský, intimní film o vztazích, takže pokud to dobře neodehrajeme, divák nic neucítí, protože právě o přenos emocí jde, o to, co je mezi dcerou a rodiči, mezi mladou ženou a jejími milenci. Tak tady z hereckého vyjádření žádný kompromis udělat prostě nemůžu, protože bych ohrozila, že to nejdůležitější tam nebude.
Právě kvůli tomuhle, abychom se netrápili dlouho na place a netekly nám zbytečně peníze, jsou dobré herecké zkoušky, o nichž jsem mluvila. Když něco v té roli nejde a nejde, tak si na to v klidu přijdeme ve zkušebně, a na place už to nemusíme řešit. A musím říct, že i herci, pokud nejde o film typu „letní komedie na plovárně“, jsou za herecké zkoušky vděčni. Protože především oni jdou s kůží na trh. A většinou dobrý a chytrý herec potřebu herecké zkoušky má, aby byl i on v bezpečí a měl jistotu, že ten vztah navzájem funguje.
Ono není jednoduché, takový film udělat, je to třeba otázka tří až pěti let, když se to vezme od začátku. A režisér musí tenhle extrémní běh na dlouhou trať vydržet… Není to nic pro sprintery… (úsměv).
• Proč jste se rozhodla pro tento obor? Bylo to přání od malička?
Já jsem vlastně ve dvaceti vydala první knížku Moje vtipný peklo v nakladatelství Parola, které vydává Jihlavské listy. A tak nějak jsem věděla, že svůj vztah ke světu budu vyjadřovat prostřednictvím tvorby, buď knižně nebo nějak podobně. Katedra scénáristiky je katedra, kde pořád píšete, čili to bylo nasnadě. A paralelně jsem psala pro Divadelní noviny, protože divadlo miluju. A pak se mi otevřely dveře k další lásce, a tou je film. Ten beru jako jeden z prostředků možného vyjádření. Určitý příběh nejlíp zachytíte v knížce, další ve filmu, jiný v divadle či v rozhlasové hře. Jde jenom o tom, jaké použijete prostředky k tomu, říct světu, co se ve vás odehrává nebo co vás zajímá.
• Který film byl pro Vás nejvíce inspirativní?
Já se cítím být evropskou filmařkou. Ve středu mého zájmu je člověk, a ne podívaná, ze které necítím člověka samotného, takové filmy mě rozčilují. Mám ráda niterní film, a ne velkolepé snímky bez vnitřní intenzity a myšlenkové nadstavby. Z devadesáti procent se mi líbí evropské filmy, tedy víc než ty americké. Když se sejde vhodně příběh člověka s podívanou, tak to je úplně nejlepší kombinace. V tom je obzvlášť dobrý režisér, sice Evropan, ale točí v Americe, Martin Scorsese. Z dalších zahraničních filmů mám ráda třeba Lásku nebo Bílou stuhu od Michaela Hannekeho.
Z naší tvorby se mne nesmírně dotkl snímek Intimní osvětlení od Ivana Passera. On v něm dokázal zachytit všechny jemné nuance vztahu s takovou lehkou samozřejmostí, že divák má pocit, že se všechno děje mimoděk. Pak mne ovlivnil režisér Jan Němec svým filmem Démanty noci a také se mi nesmírně líbil film Noční hovory s matkou. Hovoří sice jinou filmařkou řečí, ale já jsem na nich vždycky obdivovala autorskou svobodu, se kterou umí uchopit téma a kam až se dají posouvat hranice vnitřní autorské svobody, co si jako filmařka můžu dovolit a kam až mohu zajít. Oslovil mě i celovečerní debut Kanárek od Viktora Tauše – autobiografický film mladého režiséra, který propadl drogové závislosti a těžce hledá cestu zpět.
• A jaké herce máte ráda?
U herce mě zajímá jeho vnitřní práce na roli a typově si vybírám herce podle toho, aby u nich vnější projevy zrcadlily tento vnitřní stav. Do tohoto filmu jsem vybírala herce, kteří jsou i na lidské úrovni schopni se otevřít a dát sebe jako prostředek pro zachycení toho, co potřebuji. A to každý herec není ochoten či toho není schopen. Potřebuji s hercem navázat osobní vztah. Kdyby k tomu nedošlo, to bych se pak bála ho režírovat, protože bych nevěděla, kde jsem u něho uvnitř…
Iva Horká